Autor: Renáta Šímová

Ještě před pár lety, kdy jsem se věnovala studiu absolutně na plno, by mě nenapadlo, že bych kdy mohla mít ambice na založení vlastní firmy. Znělo to hrozně komplikovaně a vlastně jsem spíš obdivovala každého, kdo v mém věku začal nějak podnikat. Mít takový nápad, ze kterého by vzešlo něco tak velkého, jako vlastní business, už musí být něco. Navíc mi připadalo, že podniky rozjíždí hlavně lidi, co ovládají IT, design nebo opravují auta jako můj bratr.

Víte, jak se říká, že ty nejlepší věci se vám přihodí, když je nejmíň čekáte a hlavně vůbec neplánujete? Tak to byl přesně můj případ. Nemůžu to ani nazvat jako revoluční nápad, ale spíš jako výsledek absolutního vytočení a špatné zkušenosti při banální cestě na prodloužený víkend na Šumavu. Kvůli lenosti řidiče, který prostě nezastavil, kde měl, mi autobus ujel. To by ještě nebyla taková tragédie, kdyby nejezdil jen jeden denně a já neměla na druhý den rezervovaný a hlavně zaplacený poznávací výlet s průvodcem. Samozřejmě všechno propadlo, včetně mých peněz. Alespoň ubytování se mi podařilo zachránit a výlet jsem si udělala sama. A v ten moment se zrodil onen nápad.

Ze zpackané cesty se zrodil projekt

Původní výlet nepřicházel v úvahu, protože byl do končin, kde se nikdo jiný než průvodce neměl šanci orientovat ani s mapou, buzolou a kompasem současně. Signál nula a frekvence turistů by byla záporná, kdyby to šlo. V hlavě mi pořád lítaly až agresivní myšlenky týkající se onoho řidiče společně s demotivací, protože, co si budeme povídat, výlet s otevřenou Wikipedií není úplně ono. A tak jsem si řekla, že by bylo super, kdyby existovalo něco, co by pokrylo jak služby průvodce v divočině, tak i tu kritickou dopravu.

Protože moji současní kamarádi nejsou úplně dobrodružné typy, moje první kroky vedly za kontakty z mých dětských let. To znamenalo mezi skautské jak nadšence, tak odpadlíky, jako jsem já. Kupodivu se toho tři z nich hned začali angažovat a po týdnu jsme seděli u jednoho z nich doma a začali plánovat nad prázdným papírem. Jak začít? Samozřejmě tím nejzábavnějším, což byly trasy. Šumava, kam jsme kdysi jezdili na tábory, byla jasná volba, ale to nadchne maximálně nás. Potřebovali jsme místa, co osloví lidi a především pestřejší nabídku. To logicky vyústilo v první krok, kterým bylo zkoumání mapy.

Velký rozjezd malé firmy

Pak už to nabralo vcelku rychlý spád. Jeden z nás si vzal na starosti propagaci, která nejvíce fungovala přes doporučení a sociální sítě. Trasy, kterých bylo zezačátku jen pět, jsme plánovali společně s tím, že podle zájmu uvidíme, zda se vyplatí projekt vůbec rozjíždět. Na úplně první termín se přihlásili 3 lidi, což jsme byli schopni pokrýt jedním autem a domluveným kempem. Styl výkladu a celá struktura výletu se ale očividně velmi zalíbila (historky ze života a vtipné proložky udělaly své) a do deseti dnů jsme měli přibližně 20 zájemců o další trasy. Číslo se dalšími uskutečněnými víkendy stupňovalo, takže jsme začali řešit pronájem minibusů a větších kapacit v kempech. Za nějaký čas jsme začali nabírat lidi nejen z Prahy a začalo nám docházet, že tohle sami nezvládneme. Tohle už nebyl jen přivýdělek party kamarádů, ale reálný základ pro firmu. Potřebovali jsme lidi, dopravce a ubytovací kapacity, což jsme jako tři nadšenci nemohli zvládnout. Začali jsme tedy ze začátku zcela nezávazně pročítat články a různé internetové rady, abychom zjistili, jestli to vlastně chceme a zvládneme.

Dnes jsme stále parta kamarádů, ačkoliv nás je víc. Jako firma máme smlouvy se soukromým dopravcem, se dvěma kempy na Šumavě a také outdoorovým obchodem v Praze. Jako průvodci se střídáme podle toho, kdo má čas a koho co baví, ale většinou na víkend jedeme alespoň ve třech. Každý z nás má kromě pozice průvodce také další role. Někdo se navíc stará o účetnictví a finance, někdo dojednává podmínky u smluv s partnery, někdo se stará o marketing a klienty, a někdo zkoumá nové destinace. Rozjezd nám chvíli trval a nebylo to snadné, ale dneska vím, že tohle je přesně to, co jsem vždy chtěla dělat a risku, který to obnášelo jsem ani na chvíli nelitovala.

Když jsem založil svou první s.r.o., mohl jsem se hrdě označit za jednatele společnosti – za její statutární orgán. Člověk by si myslel, že takový jednatel má v popisu práce za společnost jednat – to sice ano, ale měli byste vědět, že v jeho kompetenci je spoustu dalších věcí a vsadím se, že ne všechny vám jsou úplně známé.

Jak se stát jednatelem společnosti?

Obecně lze říci, že jednatelem společnosti se může stát v podstatě každý, kdo má o tuto funkci zájem. V mém případě to bylo značně jednoduché. Založil jsem si společnost s ručeným omezeným a v tu chvíli se stal jediným vládcem firmy. To je super ne? Být sám svým pánem. Věci se však nemusí zdát tak růžové, ale o tom budu mluvit později.

Jednatelem se může stát jak fyzická osoba, tak i osoba právnická. Jak jsem již zmínil výše, jednatelem se člověk může stát založením s.r.o., či v případě právnické osoby rozhodnutím soudu, nebo také jmenováním (v případě odvolání jednatele původního).

Jednání za společnost není jedinou náplní práce

Ti bystřejší z vás už možná poznali podle názvu, že jednatel hlavně jedná za společnost. Avšak i z mé osobní zkušenosti mohu říct, že nejde o jedinou věc, kterou se ve své funkci zabývám. Mimo to totiž rozhoduji o vedení obchodní společnosti, musel bych také vést seznam společníků (ovšem kdybych nějaké měl), také bych se musel starat o věci týkající se insolvence a v případě, že by se má s.r.o. (nedej bože) do insolvence dostala. Dále musím jednat s péčí řádného hospodáře, což není až tak složité, když se o svou společnost staráte pomalu lépe než o vlastní děti. Chci tím říct, že na takovou funkci nelze nahlížet jen a pouze jako na jednatele, který za společnost jedná vůči třetím osobám, ale jako na statutární orgán, jenž má v popisu práce i spoustu dalších skutečností.

Neznalost zákona neomlouvá, aneb jak se nedostat do vězení

Když už máte takovou prestižní funkcí s výkonnou mocí, tak jako každá moc vyžaduje i nějakou odpovědnost. Jak jsem již naznačil výše, jednatel se musí zabývat i věcmi týkající se insolvence, možná by totiž některé z vás překvapilo, že „porušení povinnosti v insolvenčním řízení“ je klasifikováno jako trestný čin, který vám může přivodit značné nepříjemnosti, jako je odnětí svobody od 6 měsíců až do 3 let, či v lepším případě zákaz činnosti.

Další věcí je společná a nerozdílná odpovědnost jednatelů za škodu, kterou způsobí porušením svých zákonných povinností (další informace zde). Kromě toho je jednatel odpovědný za neznalost účetních předpisů (nemusíte však mít strach, to se dá ošetřit dobrou smlouvou s účetní/m), či za úrazy a škody způsobené jeho zaměstnanci (díky bohu zatím žádné nemám, avšak se to nevyhnutelně blíží).

Jak se proti těmto nástrahám bránit?

Nejprve bych chtěl poukázat na to, že dobře ošetřené smlouvy vám mohou ušetřit mnoho starostí. Některými ustanoveními lze totiž odpovědnost jednatele značně omezit a v některých případech ji i dokonce vyloučit.

Další (méně populární) možností je svědomité nastudování předpisů, které tuto problematiku ošetřují. Patří mezi ně například občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, insolvenční zákon, daňový zákon, či zákon o účetnictví. Není na škodu se také seznámit s živnostenským zákonem, zákonem proti praní špinavých peněz, zákoníkem práce a zákony, předpisy a normami vztahující se k jeho specifické činnosti, v oboru, v němž podnikáte (nebo si na to jednoduše najměte právníka, který vám potřebné otázky zodpoví). P.S.: nezapomeňte sledovat i změny těchto zákonů.

Slovo závěrem

Sami vidíte, že jednatel nemá vůbec jednoduchý život. Nejenže musí jednat s lidmi (což vždy nemusí být úplně jednoduché). Musí také zastávat spoustu jiných činností vztahující se k provozu společnosti s ručením omezeným a nesmí opomenout ani znalost příslušných předpisů. Žádná procházka růžovým sadem, to vám povím.

Zajímáte se právě o to, jaké nerezové dřezy současný trh nabízí? Při výběru nového dřezu do kuchyně se vyplatí přemýšlet nad několika detaily, které vám možná v tuto chvíli přijdou nedůležité. Ten hlavní opomíjený faktor přitom symbolizuje hloubka dřezu. Víte, jakou si vybrat, aby pro vás práce v kuchyni nebyla utrpením, ale příjemným odpočinkem?

Nerezové dřezy jako nestárnoucí klasika

V současné době na trhu najdeme dřezy zhotovené z různých druhů materiálů. Snad nejoblíbenější však již po mnoho let zůstávají klasické nerezové dřezy. Ty v kombinaci s nerezovou dřezovou baterií tvoří ideální dvojici a pyšní se skvělou životností, navíc s odolností vůči korozi. Samozřejmě je třeba i v takovém případě o dřez správně pečovat a pamatovat na to, že ne všechny chemické prostředky tomuto vybavení prospějí.

Hloubka dřezu hraje roli

Při výběru nerezového dřezu je třeba zohlednit hned několik věcí. Jako první se zaměřte na vhodnou hloubku. Správně zvolená hloubka vám totiž dokáže usnadnit v kuchyni spoustu práce. Mnoho lidí si dřez vybírá především podle vzhledu a možná také tvaru. A na hloubku se tak opravdu často zapomíná.

Hloubku dřezu však využijete nejen při mytí nádobí, ale i při přípravě pokrmů. I když v dnešní době se jen málokdo obejde bez myčky, stále se dřez pro umývání nádobí hodí. A velkou hloubku dřezu poté oceníte třeba v případě, kdy budete chtít umýt velký hrnec nebo špinavý pekáč. Dá se říct, že aby dřez byl opravdu komfortní, měl by mít hloubku alespoň 190 mm. Určitě ale neuděláte chybu, když si vyberete dřez s hloubkou 200 mm a více. Naopak u dřezů pyšnících se hloubkou pouhých 160 mm musíte počítat s určitými omezeními.

A své výšce samozřejmě přizpůsobte i výšku mycího centra. Standardní výška 86 centimetrů je dostačující pouze pro osoby vysoké do 165 centimetrů.

Pamatujte na vhodný tvar

Při výběru vhodného dřezu je pochopitelně třeba zvážit i adekvátní tvar. Ten vybírejte s ohledem na rozložení vaší kuchyňské linky, ale i osobní preference. Dá se říct, že existují 4 základní tvary dřezu:

• Čtvercový
• Kulatý
• Rohový
• Atypický

Každý z nich má přitom své výhody i nevýhody, které si dále popíšeme. Je dále důležité zmínit, že před samotným výběrem byste měli mít jasno v tom, zda vyžadujete i propojení s okapem nebo vaničkou pro omývání zeleniny a ovoce.

Čtvercový dřez

Tento tvar dřezu představuje takový základ, který je současně i nejčastěji používaný v domácnostech. V této kategorii lze jednoduše najít dřezy s velkými rozměry a odpovídající hloubkou. Tento tvar dřezu je ideální jak pro umývání nádobí, tak i vaření. A navíc u něj velmi často najdeme možnosti pro propojení s odkládací vaničkou nebo okapem.

Kulatý dřez

Takový dřez se hodí do odpovídajícího stylu kuchyně. Spíš, než v moderně zařízených kuchyních jej najdeme v kuchyních inspirovaných retro stylem. V kombinaci se zajímavou dřezovou baterií tak může dřez vytvářet originální kuchyňský prvek.

Rohový dřez

Mnoho domácností pro dřez volí roh kuchyňské linky. I když se na první pohled může zdát, že musí být takový přístup nepraktický, opak zůstává pravdou. U této varianty je přitom třeba rozměry dřezu přesně přizpůsobit rohu vaší kuchyňské linky.

Atypický dřez

A posledním často používaným tvarem jsou všechny dřezy s atypickými rozměry. Ty se hodí všude tam, kde si nevíte se zakomponováním nerezového dřezu rady. Pokud se již pro tuto variantu rozhodnete, většinou budete potřebovat pracovat přesně na míru. Takové služby nabízí většina kuchyňských studií, na které se s vaším požadavkem můžete bez problémů obrátit.

Kdyby tehdy byla na stole italská šumivá vína, nevypadal bych jako blbec. Začnu „historkou z natáčení“. Na úpatí sicilské Etny stojí farma produkující skvělé víno, sýry i olivový olej. Podle nich v bio kvalitě, ale přiznám se, že v záplatě skvělých chutí, které jsem měl možnost v Itálii otestovat je „bio“ vlastně jen taková marginálie. Podstatné pro tohle vyprávění je, že jsem byl pozván ke stolu a protože místní věděli, v které láhvi je olivový olej a v které víno, vesele a bez problémů si dopřávali obojího. Víno do skleničky, olej do misky v níž si následně namáčeli výborný domácí chleba.

Problém byl v tom, že jak olej, tak bílé víno měly podobnou barvu a obě lahve měly podobný tvar a byly z nazelenalého skla. Už tušíte pointu. Jasně, že jsem si nalil dvoudecku oleje a pak tiše záviděl těm, co měli víno. Ale na druhou stranu se vlastně nic nestalo. Místní byli naprosto v pohodě a holt jsem se spletl. Jenže já se tak styděl…, že jsem nenápadně upíjel víno. Vždycky sousto chleba a dolít to olejem. Aby toho nebylo dost, tak mi došlo, že ani pak si víno do stejné sklenice nedám, protože bude mastné. Naštěstí jsem seděl v ne úplně dobře osvětlené části stolu, takže na mě nebylo dokonale vidět. No, nic mi nebylo, takže olej od Etny můžu jen doporučit. Později otevřeli italské šumivé víno, mimochodem také vlastní výroby. To už jsem dostal čistou skleničku, takže úplně na suchu jsem nakonec nezůstal

Mimochodem Etna, ke které jsem se během života zatím dostal třikrát. Tamní lávová půda je extrémně úrodná a tak asi nikoho nepřekvapí, že na ní rostou i skvělé hrozny. Co skvělé, nejlepší. Takové, které nerostou nikde jinde. Vypadá to jako nekritické chválení, ale faktem zůstává, že místní si tady vypěstovali odrůdy, které k Etně ideálně pasují. Říká se jim odborně autochtonní, což není nic jiného, než označení místního původu. Kdybyste náhodou na ně někde narazili, konkrétně na Nerello Mascalese a Nerello Cappuccio, tak neváhejte. U vína z těchto odrůd v podstatě nemáte šanci šlápnout vedle.

Ale bylo by škoda zůstat jen na ostrovní Sicílii, Itálie jako celek je proslulá vínem. Desítky vědeckých studií mluví o tom, že středomořská strava je zdravá a ne náhodou si Italové dopřávají skleničku vína i k jídlu. A ještě jednu věc Italům závidím. Umění udělat opravdu dobrou kávu. Sám sebe podezřívám z kofeinové závislosti a den, který nezačne hrnkem kávy prostě nezačal dobře. Je naprosto běžné a normální, že si na presso zajde chlápek v montérkách postříkaných barvou, dělník jdoucí na stavbu i elegantně oblečená sekretářka.

Staví se tam před prací, než jim začne běžný denní pracovní shon. Možná i to ráno, kdy mají čas na sebe (ano, musí o to dříve vstát) přispívá k tomu, že nemají tak vysoký tlak, nervy na pochodu od samého kuropění. Součástí ranního rituálu je prohození pozdraví, sem tam lichotka a první drby, přičemž naprosto běžné jsou úsměvy a přání krásného dne. Byť italsky umím sotva pozdravit, číslovky a objednat si kávu, tak jsem se ranní atmosféře cítil nesmírně příjemně.

Já vím, že Itálie má obrovské množství problémů, ale s tím ranním kofeinovým rituálem se tak nějak lépe snášejí. Neznalého našince zaskočí, jak malý obsah ranní šálek má. Ti zkušenější už si rovnou objednávají dvojité espresso. Existují baristické kurzy, kde se učí, jakou vodu použít, jaký tlak má být nastaven a jaká odrůda je ideální. Absolvent takového kursu pak má pocit, že udělat dobré presso je složité umění a on je výjimečný umělec. Pokud někdo takový vyrazí do Itálie tak zjistí, že podobných kvalit dosahují barmani a baristé v kdejaké zapadlé cukrárně či kavárničce. Mají prostě celoživotní zkušenost, ne čtrnáctidenní kurs. A víte co, jdu si udělat kafe, úplně jsem na něj při psaní dostal chuť. Já vím, že nebude jako od Itala. Těm, co se přípravy kávy týče, nesahám ani po kotníky.

Každá firma, která propaguje své služby na webu a v eshopu, potřebuje kvalitní SEO. Bez této optimalizace pro vyhledávače vás většina zákazníků na internetu nenajde. SEO je náročná práce i pro experty, není snadné vysvětlit ji jednou větou a málokdo jí ve skutečnosti rozumí. To bohužel nahrává nejrůznějším podvodníkům. Proto byste měli znát nekalé SEO praktiky, které vyhledávače trestají, ať nemusíte řešit zbytečné problémy.

SEO – o co jde

Když chceme najít nějakou informaci na internetu, napíšeme slovo nebo frázi do vyhledávače a ten nám předloží sérii odkazů na různé weby, kde hledaný výraz objevil. Pokud nám hledací robot po zadání slova “švestka” naservíruje místo ovoce výpis lidí s příjmením Švestka, asi si do počítače nainstalujeme chytřejší vyhledávač. To samozřejmě Google i Seznam dobře ví a proto v nich celé týmy programátorů vymýšlí a zdokonalují algoritmy vyhledávacích robotů. Díky tomu používá tyto vyhledávače většina lidí a jejich vlastníci bohatnou z prodeje reklam. A protože jde majitelům vyhledávačů o peníze, snaží se weby se zakázaným či nekvalitním SEO za každou cenu odhalit, penalizovat nebo kompletně zabanovat. Proto se jako internetový podnikatel naučte při objednávce SEO služeb říkat tato tři NE.  

NE – SEO a tapetování webu klíčovými slovy

Texty na vašem webu a v eshopu jsou primárně určené pro zákazníky, kterým by měly poskytnout relevantní informaci o službách a zboží. Pokud vám nějaký vychytralec poskytne takové SEO stránek, že do každé věty vloží stejné klíčové slovo, stanou se dvě věci. Vznikne nesmyslný text, který spolehlivě odradí lidské návštěvníky. Kromě toho namíchnete tapetováním klíčovými slovy i hledacího robota. Strhne vašemu webu body a v tu ránu se začnete objevovat až na desáté stránce jeho vyhledávání, kam se žádný člověk dobrovolně nikdy neprokliká.

NE – SEO a skrytá klíčová slova

Vytvořit čtivé texty, které jsou užitečně pro uživatele webové prezentace a ve kterých zároveň i robot objeví potřebná klíčová slova, to je úkol pro zkušené copywritery. SEO podvodníci si tuto práci ulehčují tím, že na vaši on-line stránku několikrát vloží klíčové slovo, aniž by v textu dávalo jakýkoli smysl. Před lidmi ho zamaskují barvou pozadí a tak klíčová slova vidí jen robot. Bohužel už je dost chytrý, aby tento nekalý SEO trik prohlédl. Za trest sníží vašemu webu hodnocení a vy opět mizíte v propadlišti internetu.

NE – SEO a manipulace s odkazy

Jedním z nástrojů SEO optimalizace pro vyhledávače je budování zpětných odkazů, takzvaný linkbuilding. Jedná se o promyšlenou a systematickou práci, kterou SEO podvodníci rádi obchází. V lepším případě vyplodí nezajímavé, nicneříkající články, na pár míst v textu vloží odkaz na váš web a pak tuto hrůzu někde za vaše peníze a pod vaším jménem publikují. Obvykle tyto bláboly nikdo nečte, ale pokud ano, máte rázem z ostudy kabát. Další ukázkou “praseo” je umístění zpětných odkazů na váš web na takzvané odkazové farmy. Za to vás robot okamžitě terminuje. Podobná SEO vychytralost, kterou vám terminátor bez milosti spočítá, je umístění vašeho zpětného odkazu na nějaké pornostránky nebo rovnou na web s nelegálním obsahem. Poškodit skóre vaší on-line prezentace mohou i zpětné odkazy na portálech, které robot vyhodnotil jako nekvalitní.

Až budete poptávat SEO specialisty, aby vám optimalizovali stránky pro vyhledávače, už víte, jaké praktiky zamítnout jasným NE. Dříve než správu vašeho webu a eshopu svěříte nějaké SEO firmě, nechte si ukázat reference. Chtějte vědět, jak moc předchozím zákazníkům SEO prospělo. Případné otázky pište do komentáře, pomůžeme vám rozptýlit SEO nejasnosti.

I na volbě prostěradla záleží. Při správném výběru materiálu dokáže v teplých letních nocích navodit chladivý pocit. V zimě naopak zahřát. Chrání matraci před zašpiněním, ale zároveň dotváří estetický dojem celé ložnice. Současná prostěradla se vyrábějí z různých druhů materiálu v různém designovém provedení. Některé dokonce mají i drobná vylepšení. A co je hlavní:  usínat na čerstvě povlečené posteli je minimálně příjemné.

Prostěradlo nemusí být jen bílá nuda, která se každé ráno musí znovu upravovat. 

Jste noční cestovatel po posteli, který se každé ráno vzbudí  s prostěradlem pod hlavou? A už vás nebaví pořád jej rovnat, aby se další ráno opakovala stejná situace?

 Zkuste napínací prostěradlo. Napnete jej jen jednou a ráno jej nemusíte nikde “hledat”. Bude na svém místě do té doby, než se jej rozhodnete vyměnit za jiné a vyprat.  Nemusíte se bát ani případného skládání.se Stačí vložit ruce do vnitřních stran rohů delší strany prostěradla. Pak oba rohy dát k sobě, jeden přetáhnout přes druhý. Tím se vám prostěradlo dá hezky na sebe. Pak k sobě přiložit i zbývající dva rohy a vyrovnat. Vznikne obdélník, který lze už složit klasicky nebo do ruličky. Za pět vteřin je hotovo.  

V zimě už vás nemusí trápit noční chlad. Froté a flanel pomohou čelit těmto nepříjemným pocitům 

Froté prostěradla jsou velmi příjemnými společníky do zimních měsíců. Díky své struktuře mají nejen dobrou savost, ale hlavně skvělou hřejivost, což se v zimě určitě vyplatí. Kvalitní froté prostěradla mívají velkou gramáž, a proto lze počítat s dlouhou výdrží. Ideální jsou také na údržbu – žehlit se nesmějí a od aviváže by měl majitel také opustit. Velmi často jsou prodávána jako napínací prostěradla.  

Další variantou, která vás zahřeje, je prostěradlo z flanelu. Jde rovněž o pocitově příjemný materiál, který si oblíbíte pro jeho hřejivost, ale i odolnost a hebkost. Na rozdíl od froté se   pro  prostěradlo z tohoto materiálu  doporučuje žehlení. 

Jersey a satén jsou pro milovníky pohodlí a krásy 

Bavlněný satén dodá pocit luxusu a v teplých nocích léta zajistí pocit příjemného chladu. Jedná se o jedny z nejkvalitnějších bavlněných prostěradel. Na dotyk jsou hebká a trochu se lesknou. Kromě toho velmi dobře odvádějí vlhkost. Prostě ideální a krásné prostěradlo na léto. Doplněné saténovým nebo damaškovým povlečením dodají vašem interiéru na krásném vzhledu. Ale tím můžete jen začít – možností,  jak vylepšit svůj byt, je mnohem více. 

Volbou pro horké dny může být i bavlněný jersey. Jedná se o jedno z nejjemnějších prostěradel, které se svou strukturou přibližuje k látkám, ze kterých se vyrábějí trička. Je velmi savé, hladké a příjemné na dotek. Díky savosti i chladivému efektu se hodí spíše pro horké letní noci než na zimní období. 

7 tipů, jak se o prostěradla starat

• Pro zachování hezkých barev je lepší prát prádlo na 40 stupňů Celsia. Většina povlečení je testována i pro vyšší teploty, ale pokud chcete zachovat prádlo nejen čisté, ale i dlouhodobě hezké – je 40 stupňů nejoptimálnější teplota. 
• Prostěradla by se měla prát minimálně každých 14 dnů, v případě nemoci a horkých dní ještě častěji.
• Čistě bílé prostěradlo je možné bez obav prát i na 60 stupňů Celsia. 
• Pokud máte pochybnosti, na prostěradle najdete etiketu s pokyny, jak textil správně vyprat.
• Aviváž ani sušení v sušičce se všeobecně nedoporučují. Po aviváži bude prostěradlo více nadýchané, ale tím, jak aviváž obaluje vlákna, dochází k postupnému ničení jeho  vlastností, a to  hlavně u přírodních materiálů. Pokud nemáte jinou možnost sušení, je dobré volit spíše delší programy s méně intenzivními teplotami.
• Ne každé prostěradlo snese žehlení – žehlení jersey nebo froté prostěradel se v zásadě nedoporučuje. Ostatní materiály je lepší žehlit po rubové straně. 
• Pokud chcete, aby prostěradlo vydrželo co nejvíce jasné a co nejdéle, je lepší vybírat z kvalitnějších prostěradel.

A co vy? Patříte ke skupině lidí, která by nejraději vyžehlila i ponožky? A nebo naopak nežehlíte vůbec?