Ještě před pár lety, kdy jsem se věnovala studiu absolutně na plno, by mě nenapadlo, že bych kdy mohla mít ambice na založení vlastní firmy. Znělo to hrozně komplikovaně a vlastně jsem spíš obdivovala každého, kdo v mém věku začal nějak podnikat. Mít takový nápad, ze kterého by vzešlo něco tak velkého, jako vlastní business, už musí být něco. Navíc mi připadalo, že podniky rozjíždí hlavně lidi, co ovládají IT, design nebo opravují auta jako můj bratr.

Víte, jak se říká, že ty nejlepší věci se vám přihodí, když je nejmíň čekáte a hlavně vůbec neplánujete? Tak to byl přesně můj případ. Nemůžu to ani nazvat jako revoluční nápad, ale spíš jako výsledek absolutního vytočení a špatné zkušenosti při banální cestě na prodloužený víkend na Šumavu. Kvůli lenosti řidiče, který prostě nezastavil, kde měl, mi autobus ujel. To by ještě nebyla taková tragédie, kdyby nejezdil jen jeden denně a já neměla na druhý den rezervovaný a hlavně zaplacený poznávací výlet s průvodcem. Samozřejmě všechno propadlo, včetně mých peněz. Alespoň ubytování se mi podařilo zachránit a výlet jsem si udělala sama. A v ten moment se zrodil onen nápad.

 

Ze zpackané cesty se zrodil projekt

Původní výlet nepřicházel v úvahu, protože byl do končin, kde se nikdo jiný než průvodce neměl šanci orientovat ani s mapou, buzolou a kompasem současně. Signál nula a frekvence turistů by byla záporná, kdyby to šlo. V hlavě mi pořád lítaly až agresivní myšlenky týkající se onoho řidiče společně s demotivací, protože, co si budeme povídat, výlet s otevřenou Wikipedií není úplně ono. A tak jsem si řekla, že by bylo super, kdyby existovalo něco, co by pokrylo jak služby průvodce v divočině, tak i tu kritickou dopravu.

Protože moji současní kamarádi nejsou úplně dobrodružné typy, moje první kroky vedly za kontakty z mých dětských let. To znamenalo mezi skautské jak nadšence, tak odpadlíky, jako jsem já. Kupodivu se toho tři z nich hned začali angažovat a po týdnu jsme seděli u jednoho z nich doma a začali plánovat nad prázdným papírem. Jak začít? Samozřejmě tím nejzábavnějším, což byly trasy. Šumava, kam jsme kdysi jezdili na tábory, byla jasná volba, ale to nadchne maximálně nás. Potřebovali jsme místa, co osloví lidi a především pestřejší nabídku. To logicky vyústilo v první krok, kterým bylo zkoumání mapy.

 

Velký rozjezd malé firmy

Pak už to nabralo vcelku rychlý spád. Jeden z nás si vzal na starosti propagaci, která nejvíce fungovala přes doporučení a sociální sítě. Trasy, kterých bylo zezačátku jen pět, jsme plánovali společně s tím, že podle zájmu uvidíme, zda se vyplatí projekt vůbec rozjíždět. Na úplně první termín se přihlásili 3 lidi, což jsme byli schopni pokrýt jedním autem a domluveným kempem. Styl výkladu a celá struktura výletu se ale očividně velmi zalíbila (historky ze života a vtipné proložky udělaly své) a do deseti dnů jsme měli přibližně 20 zájemců o další trasy. Číslo se dalšími uskutečněnými víkendy stupňovalo, takže jsme začali řešit pronájem minibusů a větších kapacit v kempech. Za nějaký čas jsme začali nabírat lidi nejen z Prahy a začalo nám docházet, že tohle sami nezvládneme. Tohle už nebyl jen přivýdělek party kamarádů, ale reálný základ pro firmu. Potřebovali jsme lidi, dopravce a ubytovací kapacity, což jsme jako tři nadšenci nemohli zvládnout. Začali jsme tedy ze začátku zcela nezávazně pročítat články a různé internetové rady, abychom zjistili, jestli to vlastně chceme a zvládneme.

Dnes jsme stále parta kamarádů, ačkoliv nás je víc. Jako firma máme smlouvy se soukromým dopravcem, se dvěma kempy na Šumavě a také outdoorovým obchodem v Praze. Jako průvodci se střídáme podle toho, kdo má čas a koho co baví, ale většinou na víkend jedeme alespoň ve třech. Každý z nás má kromě pozice průvodce také další role. Někdo se navíc stará o účetnictví a finance, někdo dojednává podmínky u smluv s partnery, někdo se stará o marketing a klienty, a někdo zkoumá nové destinace. Rozjezd nám chvíli trval a nebylo to snadné, ale dneska vím, že tohle je přesně to, co jsem vždy chtěla dělat a risku, který to obnášelo jsem ani na chvíli nelitovala.